Dyslexie jako celoživotní zátěž nebo dary, výzvy a dary?

Jak to s tou dyslexií je? Záleží na úhlu pohledu. Ověřila jsem si, že život tvoří jazyk a jazyk tvoří život.

Dyslexie je dlouhodobá součást mého života a mám chuť se tomu podívat na zoubek.

Co koho napadne, když se řekne dyslexie?

Kolikrát už jsem slyšela: „Jo, to jsou ti, co blbě čtou.“ Známe definici zaměřenou na problém. Známe definici zaměřenou na řešení. A na jaké řešení, na důslednou reedukaci? Nebo dílem na reedukaci a kompenzaci, a hlavně na využívání potenciálu... A co definice zaměřená na člověka s dyslexií a pozitivní predikce? Nemusí jít vždy o slávu, důležité jsou i pocity smyslu a hodnoty...

Úkolem lidského mozku prý není pečovat o naše štěstí. Úkolem mozku – amygdaly, tedy té nejstarší části – je zajišťovat fyzické přežití. Při ohrožení je spuštěna reakce útok, útěk nebo ustrnutí. Tak se ani nedivím, že dyslexie byla nazvaná jako specifické poruchy učení, protože mít problémy se čtením v informační společnosti je ohrožující, a tedy komplikace a zátěž jak pro zasažené, tak pro jejich okolí.

Naštěstí máme i šedou kůru mozkovou, a tak se můžeme zamyslet a rozhodnout, jak se k situaci postavíme, či jak budeme situaci interpretovat. Například už v devadesátých letech Stáňa Emmerlingová nahrazovala slovo porucha slovem potřeba. Specifické potřeby učení... z toho plyne, že něco specifického potřebuji, ale ne, že mám poruchu, jsem porušená... Nedávno jsem na YouTube slyšela, jak doktor Honzák říká, že strach je reakce, odvaha je rozhodnutí. V roce 2012 Alena Kupčíková a Jaroslav Černý natočili film Dar dyslexie. Na webových stránkách v angličtině se k tématu dyslexie používají výrazy „dary a výzvy“. Dost o tom přemýšlím a ve svém věku to začínám vnímat komplexně:

Moje životní dary, výzvy a dary, včetně života s dyslexií. Prvním darem je dar života a schopnost naučit se chodit a mluvit a... a... a... vše, co se naučíme a co se nám daří i co je v okolí dostupné, je pro nás pevnou půdou pod nohama. Tak můžeme snáze zvládat více i méně vážné životní problémy... nebo raději životní výzvy? Slovo problém mě tíží a bere mi energii, zatímco slovo výzva ve mně probouzí zvídavost a dává mi energii. Řadu výzev se mi podařilo zvládnout. A také jsem se naučila, že když moje realita neodpovídá ideálům, hůl nad sebou lámat nemusím. Mám z toho sem tam nelibé pocity, ale už je umím přijímat. Pomáhá mi je ani nepotlačovat, ani je nedramatizovat, prostě s nimi chvíli být. Něco špatného i pro něco dobrého; temné mraky mívají stříbrný okraj; kdyby nebyla noc, nepoznali bychom hvězdy... I tohle mohou být dary, pokud o tom přemýšlím, co mi to dalo, co jsem si z toho vzala... A darů je kolem nás přece mnohem více: výlety do přírody, poslech oblíbené hudby, návštěvy divadelních představení... a samozřejmě lidé, se kterými je nám dobře... a... a... a...

Za dar považují také existenci DYS-centra Praha a 30 let spolupráce, někdy aktivnější více, někdy méně, ale stále ve spojení. Jsem za to vděčná.