Jak si vedou supervize ve školství?

6. prosince 2022

Přečtěte si další z našich minirozhovorů, které publikujeme v Zápisníku DYS-centra. Tentokrát s Pavlem Dosoudilem. Máte-li zájem o zasílání celého Zápisníku, neváhejte se přihlásit k jeho odběru - viz patička "Newsletter".

Pavel Dosoudil je člen správní rady DYS-centra, náš dlouholetý podporovatel a pomocník. Pokud zrovna neputuje po Špicberkách či Islandu nebo se neplaví po moři, odborně se věnuje mnoha různým oblastem školství. Povídali jsme si o supervizi, kterou nabízí ve školním prostředí, i o preventivních programech, na jejichž lokalizaci v ČR se podílí. Nabídněte si něco z jeho znalostí a zkušeností.

 

K čemu slouží supervize ve školství? V jakém směru by bylo vhodné ji dále rozvíjet a podporovat?

Supervize ve školství má zcela určitě přínosy jak pro děti, tak pro pracovníky. I v českém prostředí máme výzkumné důkazy, že supervize působí preventivně vůči syndromu vyhoření. Dětem a mladým dospělým pak přináší prospěch ve formě zkvalitnění služeb. Zejména těch, kde je podstatou služby dobrý vzájemný vztah. Vcelku se daří supervizi zavádět do menších týmů uvnitř škol – např. školních poradenských pracovišť, vedení škol. Se zaváděním supervizí do celých týmů škol nás ještě, myslím, čeká delší cesta. Brání tomu překážky „psychologické“ (obavy pedagogů z kontroly...) i organizační. Velké sborovny (týmy pracovníků) neumožňují vést supervize způsobem, jakým je většina supervizorů zvyklá pracovat v jiných resortech. Dělení na menší týmy zase klade větší nároky na čas. Rozhodně však nejde o neřešitelné problémy, i za svoji kariéru sleduji posuny v informovanosti o supervizi, zájmu o ni.


Kdo supervizi ve školství nejčastěji využívá?

Z mé zkušenosti jsou to především školní poradenská pracoviště. Pak mám zkušenost s poskytováním individuálních supervizí třídním učitelům při řešení konkrétních situací. Vcelku se šíří i skupinové supervize, např. pro metodiky prevence či výchovné poradce z různých škol, kteří se pravidelněji scházejí v jedné skupině. Často takovou formu nabízí PPP či neziskové organizace a také s tím máme dobrou zkušenost v Centru sociálních služeb Praha.   


A z jiného soudku: na Tvém kmenovém pracovišti (Pražské centrum primární prevence) jste v posledních letech adaptovali mnoho zajímavých podpůrných programů pro děti a dospívající. Který bys doporučil pro práci s dětmi s ADHD, což jsou také naši klienti?

Všechny :-) Nejsou specificky určené pro děti s ADHD, nejedná se o „nápravy“, ale všechny jsou pro děti s ADHD velice užitečné. Zipyho a Jablíkovi kamarádi se zaměřují na rozvoj copingových (zvládacích) dovedností. Mají ověřenou účinnost pro děti se speciálními potřebami. Ve výzkumech vyšel větší posun právě u těchto dětí. Na ně navazující metodika SPARK, sloužící k rozvoji psychické odolnosti (resilience), je vhodná i jako selektivní prevence pro děti zažívající úzkost. A podílíme se také na české verzi metodiky aART (adaptovaný Aggression Replacement Training). Je zaměřená na nácvik sociálních dovedností a zvládání vzteku (i jiných impulzivních reakcí). Podle mě jde o velmi vhodný program pro děti s ADHD. Navíc jsou tyto programy určené pro realizaci ve třídě a nenálepkují tak děti jako problémové.